Život v pravdě Jana Patočky

Tak je nazván komponovaný večer ke čtyřicátému výročí úmrtí Jana Patočky, který se uskuteční dne 15. června od 19 hodin v Městském divadle v Turnově. Jako interpretka večera bych se s Vámi ráda alespoň skromně podělila "o Jana Patočku" a některé jeho myšlenky, protože znamenají mnoho nejen pro mě, ale i pro Vás, i když to třeba zatím ještě nevíte. Ty myšlenky mají mezinárodní a dobový přesah. Jsou platné o to více dnes, kdy Evropa pomalu ztrácí svou kulturní, společenskou i politickou stabilitu a stojí před úkolem nalézt východiska ze své situace i znovu definovat hodnoty, na nichž bude zakládat své další fungování. Možnost politické volby je jeden z mála způsobů, jak podle Patočky realizovat lidskou svobodu a není zcela od věci stále si jej připomínat. Tím druhým způsobem je umělecká tvorba. Na počest tohoto významného filosofa a inspirativního člověka proto vznikla i premiéra skladby In memoriam Jan Patočka.

Patočka měl rád Beethovena, kterého prý často poslouchal na LP deskách, ale když se v roce 1976 StB jala uvěznit členy undergroundové skupiny The Plastic People, rozhodl se jednat. Nezachraňoval tím rockovou hudbu, ale hájil spravedlnost. Ve zkratce - vznikla Charta 77, která požadovala po tehdejším režimu dodržování lidských práv. Patočka se stal jejím mluvčím. Charta vzbudila mezinárodní zájem. Po setkání s nizozemským ministrem zahraničí Van der Stoelem byl Patočka vyslýchán StB. Na následky tohoto zdlouhavého a stresujícího výslechu byl Patočka hospitalizován a následně umírá.

Jan Patočka věnoval svůj život filosofii - pro mnohé podivné disciplíně, která se točí mezi slovy a abstrakcemi a "snaží se z nich dělat vědu"; nepochopitelná snad proto, že se zabývá záležitostmi, na které si nesáhneme, které nevidíme, které nezměříme ani nezaplatíme. Přesto jsou nám tyhle předměty jejího zkoumání ve skutečnosti mnohem blíž. Filosofie se totiž zabývá především samotnou podstatou našeho bytí a poznání světa, což je nakonec ta nejdůvěrnější a nejpřirozenější problematika našeho vlastního života. Proč ji ale problematizovat, když je pro nás tak přirozená, tak samozřejmá?

Jednoduše proto, abychom byli schopni rozlišit, co skutečně dává či nedává smysl, co je pravdivé a co ne. Patočka zastával stanovisko, že filosofie není o tom najít a přijmout nějakou teorii, která se definuje a v níž projednou spokojeně usneme a budeme spát až do smrti. Filosofie je především způsob života, který nás vede k tomu neustále o věcech aktivně přemýšlet a nepřijímat nic jen tak, ať už je to stav našeho vlastního bytí nebo politický stav naší země. Filosofie je tak nejlepším pomocníkem hledání pravdy.

Patočka zároveň věděl, že naše situace je problematická, a to proto, že vlastně jsme i nejsme svobodní. Nejsme svobodní v tom, co nás obklopuje; nevybíráme si věci, které se bez našeho přičinění objeví, neovlivníme okolnosti, které kolem nás nastanou. Naše svoboda je naopak v tom, že máme před sebe rozprostřené nějaké možnosti, jak reagovat, jednat, nakládat; můžeme aktivně zasahovat do uspořádání těchto věcí a okolností a nutíme je reagovat. Když to neděláme, stáváme se nesvobodně vláčenými jedinci a dostáváme se do momentu, kdy už to nejsme my, kdo tvoří dějiny, ale jsou to dějiny, které válcují nás. Patočkovo poselství je následující - naše svoboda není ve volbě toho, co nás obklopuje, ale ve způsobu, jakým s tím, co nás obklopuje, nakládáme. Jsme to my, kdo musí převzít odpovědnost; tedy žádná ideologie ani náboženství, ale my sami jsme tvůrci vlastní budoucnosti. V tom je naše svoboda.

Jak nakonec souvisí s naší svobodou nová, nebo chcete-li avantgardní umělecká tvorba? Mají skutečně mnoho společného. Patočka ve svém díle doslova napsal: „Lidská potřeba tvořit umělecká díla je posledním důkazem jeho svobody." Umění je manifestem lidské svobody, protože v něm není nic špatně a všechno je možné. Tím člověka může posunout daleko za hranice jeho vlastních racionálních, emocionálních i existenciálních možností a osvobodit ho ze svíravých konvenčních měřítek a schémat společnosti, v nichž se často až dusí, jimž otročí a nakonec v nich mnohdy i zemře. Moderní umělecká tvorba je obrovským darem jak pro člověka tvořícího tak pro člověka přijímajícího. Když se jí budeme bát, ustrneme ve starém a staneme se vazaly schémat, která nás nakonec definitivně uvězní. Ztratíme nadobro svou svobodu, výsadu lidství. Samozřejmě, nová progresivní tvorba není lehká. Konfrontace s něčím novým je vždy náročná a moc se nám do ní proto nechce, ale pokud ji zvládneme, může významně rozšířit naši kapacitu ve všem, co vnímáme, konáme, myslíme a cítíme.

Ani nová skladba In memoriam Jan Patočka, op. 40 skladatele Martina Hyblera není v některých místech věc zcela snadná. Jak by taky mohla... Zachycuje totiž náročný proces obhajoby pravdy, který člověk každodenně podstupuje. Tento proces je volně zakotven v názvech jednotlivých částí skladby- teze, antiteze, diskuze a akceptace. Sólový part ve skladbě představuje postavu filosofa a jeho myšlenky, orchestr naopak jakýsi dav či konvenci. Budou odděleni i prostorově - sólista se zhostí partu na podiu, orchestr bude skutečně hrát "v davu" - mezi diváky v hledišti. Skladba vám nabídne mírumilovné pasáže, ale taky kolem vás vytvoří atmosféru výslechu s Patočkou, marné snahy o vysvětlování i zoufalství z neporozumění. V poslední pasáži skladby filosof symbolicky odchází - umírá, zatímco část davu začne přejímat a držet při životě jeho krásné myšlenky..

Součástí večera bude rovněž panelová diskuze s předními představiteli filosofického světa, která vám přiblíží více osobnost Jana Patočky. Celý program uzavře skladba lotyšského autora Pēterise Vaskse Hlasy o třech částech - Hlasy ticha, Hlasy života, Hlas svědomí, v níž se odráží boj Pobaltských států za znovuzískání svobody.

Ráda bych uzavřela článek srdečnou pozvánkou na tento koncert, který nebude pouhou prezentací děl, ale stane se snad i inspirací pro nás všechny!

Jana Kubánková
autorka článku, houslistka

Vstupenky na slavnostní vzpomínkový večer budou k dispozici na recepci Kulturního centra Turnov od pondělí 29. května. Vstupné je zdarma, nicméně je nutné vyzvednout si vstupenku s místem.