Tactilis, výstavu fotografií Petra Krejčího nabídne Galerie Safír

Fotoklub Safír pořádá výstavu Petra Krejčího, který je ve světě známý jako fotograf komerčních značek typu Lacoste. Jeho záběry vídají čtenáři takových médií jako je britský The Gurdian a umělecké fotografie Petra Krejčího skupuje mimo jiné galeristka Nora Salzmanová z amerického Seattlu. Umělecká tvorba tohoto pozoruhodného českého fotografa bude k nahlédnutí v Galerii Safír od 10. do 31. ledna.

Petr Krejčí je v českém prostředí zajímavým úkazem. Tvoří už sedmadvacet let, z toho posledních sedmnáct let se fotografováním úspěšně živí. Vystavoval na místech, jako je Bejrút, Hong Kong, Singapur, Macau, Ósaka či Antverpy. Jeho záběry vídají čtenáři již zmiňovaného The Guardian, ale i francouzského Le Monde či módního časopisu Vogue. V Česku využívají jeho záběry Česká televize, České dráhy nebo Ústřední automotoklub. Vytříbenost jeho komerčních fotografií pak znají zákazníci světových značek jako Lacoste, Loewe, Lee Cooper nebo Zara.

Výstavu, na které se bude Petr Krejčí prezentovat v Turnově, pojmenoval sám autor Tactilis. Opouští nablýskaný svět dokonalých zakázkových fotografií vyprávějících lákavé příběhy. Naopak vidíme práci muže, který se ve svém soukromí inspiruje filmy Pavla Juráčka a Jana Švankmajera. Přitahuje jej reálný svět, zcela odlišný od barevného lesku špičkové komerční spotřeby. Studuje Heideggera a Freuda přemýšlí o jejich zásadním vlivu na filosofické pojmosloví našeho současného světa.

Petra Krejčího inspiruje podzimní počasí, prázdné ulice, deštivá městská krajina. Tuto zdánlivě lehce melancholickou tvář našeho žití miluje a zpracovává ji ve svých kvalitních sériích černobílých záběrů. Zná krásu kulatých nároží, ochozů, schodišť. Přibližuje nám imaginativní kouzlo lidského těla, městské krajiny, poezii zašlých zákoutí, náhodných zkratkovitých dějů, improvizovaných i připravených portrétů přátel, osobností, obyčejných dvojic, lidí zmámených alkoholem, politiků.

Nad některými sériemi můžeme přemýšlet o tváři New Yorku viděnou těmi nejlepšími tamními fotografy čtyřicátých let, jiné záběry připomínají svojí až surrealistickou krásou bohatou českou fotografickou školu počínající na šedých stránkách krize třicátých let. Tento jeho svět má jasný a logický šedo a černobílý nádech. V něm, daleko od hlučícího davu, plného povrchní posedlostí spotřebou a barvou, potkává Petr Krejčí zajímavé lidi. Hovoří s nimi, vyptává se jich, poznává jejich názory. A navíc je pro nás fotografuje. V těchto místech, v těchto náladách a rozhovorech se vypořádává s pojmy, jako je jsoucno. Vnímá nejistotu naší i svojí existence, zajímají jej situace vedoucí ke změnám postojů. Jeho volná tvorba je zásadním kontrapunktem k té, která jej v oficiálním pracovním životě živí. Umí toto napětí zvládnout, volná tvorba mu dává energii, nadhled, odstup a i jistotu tvůrčí svobody.