Společnost bloumající veřejnosti se vrací s Klozetem
V pátek 3. února se v turnovském divadle odehraje obnovená premiéra jednoaktové hry Klozet z pera maďarské spisovatelky Katalin Thuróczy. O samotném obnovení, o rolích i vzájemných vztazích jsme si povídali s představiteli hlavních postav Janem Markem a Petrem Hofhansem.
Co vás přimělo k tomu Klozet oprášit a uvést ho v obnovené premiéře?
Honza: Klozet je naše jednoznačně nejúspěšnější představení. Potřeba jeho znovuuvedení se odráží od samotných postav. Jejich věk je už vyšší, zejména u postavy Staršího jde opravdu už o věk důchodový. My vlastně do těch postav dorůstáme a otvírají se tak nové pohledy.
Petr: Navíc jsme chtěli Klozet reprízovat už na jaře 2020, měli jsme zamluvený termín v divadle, ale všichni víme, proč se představení nakonec nekonalo.
Původní premiéru jste odehráli v turnovském divadle v květnu 2014, jak moc se bude obnovená hra od té první lišit?
Petr: V zásadě se neliší, jen jsme se snažili naše hraní zpřesnit. Dříve jsme střídavě hráli dva různé konce představení. S časovým odstupem jsme vybrali ten jeden, který už bude definitivní. I proto jsme museli celou hru znovu přezkoušet, aby celý děj k tomuto konci jednoznačně směřoval.
V jednoaktovce hrajete bok po boku dva bezdomovce, jak se na takovou roli dá připravit?
Petr: My jsme tuto hru v bezdomoveckém prostředí nazkoušeli. Měli jsme k dispozici jednu místnost v tenkrát už opuštěném kině v bývalých kasárnách. Elektřina a voda tam sice byla, ale netopilo se tam a bylo to celé takové neutěšené, jako bezdomovecké doupě nebo squat.
Honza: Tohle prostředí mělo na naše zkoušení zásadní vliv. Atmosféře zmaru nešlo uniknout. Spojením prostředí a aplikované metody vnitřního herectví se nám, myslím, opravdu podařilo vytvořit mimořádně autentický příběh.
Jak vám vaše role sedly? Užíváte si hraní osob na pokraji společnosti?
Honza: Postava Staršího, kterou ve hře ztvárňuji, je v důchodovém věku. Když jsme začali v roce 2013 zkoušet, bylo mi 35 let. Takže oříšek – musel jsem si osvojit myšlení i fyziognomii starého člověka a musím říct, že tato práce stále trvá. Nyní je mi 45, a některé věci už jsou bohudík (nebo bohužel) snazší.
Petr: Já osobně jsem si svoji roli užíval a užívám převelice.
A jak jste si sedli vy dva, jako herci, jako kolegové? Přátelé?
Petr: My jsme se s Honzou potkali dávno před Klozetem, a to jak přátelsky, tak divadelně, ale naše spolupráce na Klozetu mě bavila asi nejvíc.
Honza: Známe se 25 let a stejnou dobu se na prknech potkáváme. Víc netřeba dodávat.
Pokud byste měli diváky pozvat do divadla slovy hlavních postav, jak by ta pozvánka vypadala?
Petr: „Doufám, že za náma nepolezete a nebudete nás očumovat jako zviřátka. Jsme taky lidi. Sice chudý, ale lidi.“
Honza: „Kdybyste se někdy dostali do situace, že můžete jít do divadla jen jednou za rok, jděte na Klozet.“
A teď můžete diváky pozvat sami za sebe.
Petr: Takže - přijďte se podívat v pátek 3. února v 19.30 do našeho divadla.
Honza: Těšíme se na Vás.
