Očima studentů: Tradice trochu jinak aneb výstava betlémů Vladimíra Kubíka
Vůně svařeného vína, smích, koledy. Vánoce jsou za dveřmi a čekání na ně si můžete zkrátit navštívením Kamenářského domu, kde se právě koná výstava betlémů Vladimíra Kubíka, jejíž vernisáž se odehrála minulý týden, v pomartinovské době.
Turnovský rodák žijící v Semilech, Vladimír Kubík, přivezl do Turnova ukázat část svých betlémů, které neodmyslitelně patří k této roční době. Kdo však čeká tradiční jestličky, bude překvapen. Umělec, tvořící převážně ze dřeva a kovu, dává přednost jednoduchým linkám a menším rozměrům.
Akci provázela uvolněná atmosféra
Vernisáž, která se konala minulý týden, zahájila Vladimíra Jakouběová, ředitelka turnovského muzea. Všem zúčastněným přiblížila tradici betlémů a pár slovy se zmínila i o autorovi, jehož nejčastějšími a nejvíce vystavovanými díly jsou právě betlémy. Vladimír Kubík má schopnost vidět duchovním zrakem biblické obrazy narození Páně v jejich původním významu, což dělá jeho výtvory o mnoho zajímavější a hlavně odlišné od tradičních lidových betlémů. Sám umělec říká, že jsou spíše statické. „Představte si to jako fotografii, kde řeknu, ty pojď o krok dopředu, ty se postav více doleva.“
Na závěr vernisáže zahráli muzikanti a spolu s nabízeným svařeným vínem a zákusky dotvořili celkovou kouzelnou atmosféru, kterou ještě umocňuje prostředí Kamenářského domu.
Všestranně nadaný umělec
I když Vladimír Kubík vystudoval produkci a dokumentární tvorbu na Filmové akademii múzických umění, výtvarná práce mu není cizí. Začal se jí věnovat na konci 80. let, poté, co se přestěhoval do Semil. Od této doby vytvořil desítky skulptur, mezi nejznámější se řadí socha „Paměť národa“ před budovou semilského archivu či dvě robustní dřevěné sochy pro švýcarská města Sankt Gallen a Alstaten.
Jeho výtvory mají charakteristické znaky, jimiž jsou jemnost i mohutnost, abstrakce i reálnost a pestrobarevnost, avšak vytvářejí dojem spíš jednobarevnosti. V umělcově tvorbě se objevují reliéfy, volné plastiky či složité kompozice.
Autorkou článku je stážistka Michaela Konopková, studentka turnovského gymnázia