Očima studentů: Diváci rozesmátí i dojatí, na Pohovku usedla Sabina Laurinová
Na únorovou Pohovku si přišla povídat známá herečka, muzikálová zpěvačka, dabérka a moderátorka Sabina Laurinová, role moderátora večera se ujal dramaturg a režisér Milan Schejbal. Příjemný večer se nesl v komorní uvolněné atmosféře a hudebně jej v rámci pořadu již podevatenácté doprovodilo kytarové duo ve složení Pavel Půta a Andy Seidl.
Večer se ubíral pohodovým tempem, diváci se bavili a ani nestačili sledovat čas. Stejně jako dvojice dlouholetých kolegů a kamarádů, Sabiny a Milana, kteří měli svému publiku stále co říct. Pohotový a vtipný Milan nevěřil svým očím, jak rychle dokáže Sabina mluvit. „To snad dýcháš žábrami?“ ptal se jí s úsměvem na tváři přímo na jevišti.
Manon Lescaut se učila z gramofonové desky
Stále usměvavá Sabina nejprve hovořila o počátcích své kariéry a o silném vztahu k divadlu. Její otec František působil mimo jiné v Národním divadle a jako ředitel v Divadle na Vinohradech a brával svou dceru už jako malou na nejrůznější představení.
„Nahlédnutí do zákulisí a ona honosná divadelní atmosféra plná kostýmů, rekvizit a make-upu, to byla chvíle, kdy mě divadlo uchvátilo,“ svěřila se Sabina divákům. „Už moje dětství strávené napůl v lidušce hraním na nástroje a navštěvováním všemožných kroužků napovídalo, co jednou v životě bude dělat. Ráda jsem se doma předváděla před provizorním publikem a z gramofonové desky jsem se jen tak pro potěšení naučila repliky hry Manon Lescaut,“ prozradila na sebe. „A když přišel čas rozhodnout se, měla jsem jasno.“
Na Pražské konzervatoři studovala s herci jako Saša Rašilov nebo Zdeněk Hruška. Prý to byla škola života, ve své skupině byla jediná dívka a musela se obrnit proti nervozitě a pocitům trapnosti. Na Pohovce se rozpovídala se také o své lásce Zdeňku Hruškovi či sukni plné taháků k maturitám. „Byla jsem oblečená možná nejméně vkusně ze všech,“ svěřila se pobaveně obecenstvu. „Asi jsem vypadala hrozně, ale do té sukně s velkými kapsami se toho vešla spousta.“
Toužila po malé kariéře, začala velkou
Svoji kariéru zahájila Sabina Laurinová v Žižkovském divadle hrou Kdyby tisíc klarinetů a především Manon Lescaut. Společně se Zdeňkem Hruškou a Kamilou Špráchalovou nastoupili v roce 1991 do divadla ABC, nesoucího podtitul „Divadlo dobré zábavy“. Ačkoli toužila po malé scéně, její kariéra začala tou velkou. Avšak ve špatných dobách, kdy do divadla obecně nikdo nechodil, a Sabina pochopila, jak je pro herce důležitá odezva publika. Tato doba ale přešla a Sabina se těšila z úspěchu dlouhých šestnáct let.
Hovořila o vtipných momentech s hercem Pavlem Soukupem a o své touze po hlubších rolích. Zahrála si ve hře „Dáma s kaméliemi“, kterou režíroval právě Milan Schejbal či v muzikálu „Pěna dní“, který znamenal jistý posun v její kariéře. Vystupovala také v divadle Semafor či v Národním divadle.
Stála u zrodu divadla Kalich, kde nyní také účinkuje. Zahrála si zde třeba role v Hamletovi nebo v Jacku Rozparovačovi.Účinkuje také v Divadle Palace, se kterým nedávno zavítala do Turnova ve hře Prachy!!!. Na příští sezonu chystá společně s Milanem Schejbalem Višňový sad.
Překvapení pro diváky
Sabina po přestávce zazpívala ukolébavku z muzikálu Galileo a píseň „Já toužím žít“ z muzikálu Sněhová královna, kde ztvárnila královnu léta.
V závěru zavzpomínala na osobnosti, se kterými se setkala na prknech, která znamenají svět a také na vtipné příhody nejen z divadla, ale také z natáčení se Zdeňkem Troškou a Karlem Gottem.
Diváci z divadla odcházeli potěšení, s úsměvem na tváři a radostí v očích. Jako by Sabina svou energii poslala dál do hlediště. Ačkoli publikum nebylo příliš početné, nálada v divadle skvělá. Doufejme, že Sabina za rok opět na Pohovku zavítá, tentokrát v doprovodu Báry Munzarové. „Bylo to skvělé, Sabina je prostě skvělá a velice sympatická,“ sdílela své pocity jedna z posluchaček.
Autorkou článku je stážistka Tereza Kábelová, studentka Gymnázia Turnov.
