Obnova pašijových her v Turnově

Na Velký pátek velikonoční, tedy 30. března, bude v Husitském sboru v Turnově obnovena tradice pašijových her. Hru „O nejslavnějším zmrtvýchvstání“ zahrají herci z Turnova, Malé Skály a také Železného Brodu.

Nevíte co jsou to Pašije? Slovo pochází z latinského passio, tedy utrpení. Ve svém původním významu označuje utrpení a smrt Ježíše Krista. Dnes se pašijemi označují evangelní vyprávění, příběhy, liturgická čtení a nebo právě dramatické hry. Všechny tyto pojmy mají přitom společné téma – utrpení Ježíše Krista. O nadcházející události jsme si popovídali s Ivanou Vondra Skokanovou.

Kdo přišel na nápad nastudovat Pašije? Navíc ve spojení tří ochotnických spolků?
Tato věc napadla mne. Na Boučkově statku v Malé Skále se úspěšně už několik let hraje Vánoční hra ku příležitosti odkrývání betlému Josefa Jíry, dělají to místní ochotníci, vesměs Sokolové. Mně se ta tradice ohromně líbí. V loňském létě mě navštívil můj kamarád Ladislav Stýblo (dramaturg Divadla pod Palmovkou v Praze), povídali jsme si o divadle a já jsem zmínila, že bych ráda dělala pašije. On shodou okolností jedny lidové pašije sám upravoval a poslal mi text. Jeho pašije jsou výborné, precizní, ale chtěla jsem, aby byly ještě o něco textově snazší, aby verš plynul lehčeji. Bylo mi jasné, že tam budou hrát i lidé divadlem nepolíbení. O pár měsíců později pak přijel na statek další můj velmi blízký člověk a kamarád, dramaturg a dvorní autor ostravské Komorní scény Aréna Tomáš Vůjtek, kterému jsem se svěřila, že budu připravovat pašije. A on, s humorem jemu vlastním, mi řekl: „A víš, že já jsem napsal nejlepší pašije na světě?“ Tak jsem si je nechala také poslat. A už po přečtení prvních veršů jsem věděla, že to je text, který chci dělat.

A jak tedy došlo k výběru herců?
Na našem Boučkově statku pracuje jako šenkýřkaa jako moje „pravá ruka“ herečka Iva Chaloupková, která hraje v Divadelním spolku Hamlet z Železného Brodu a s ní jsem pašije od začátku plánovala. Chtěla jsem, aby hrála Máři Magdalenu. Nicméně ve Vůjtkových pašijích je 21 postav! Tolik členů ani Hamleti nemají. Zpočátku jsem propadala trudomyslnosti, že tolik lidí nemůžeme dát dohromady. Začaly jsme s Ivou denně vábit i štamgasty a přátele hostince. Podařilo se nám sehnat asi dvě třetiny herců a velmi nám chybělo asi pět chlapů. A ty přivedl až Mojka (Mojmír Babáček) z Turnova. Funguje to, myslím, skvěle.

Vznikne tedy nová tradice?
Já v to pevně doufám. Zatím zkoušíme a netušíme, jaké budou reakce. Já bych si přála, moc bych si to přála, aby z našich pašijí vznikla tradice. Protože text a hudba je skvělá a herci nadšení.

Máte strach z reakcí diváků?
Po jedné zkoušce jsem si dokonce nahlas říkala takovou svou myšlenku (to jsem ještě neznala turnováky), že pašije budou buď velký úspěch nebo velký průšvih – tím, že ve hře hrají i lidé, kteří nikdy nejen že nehráli spolu, ale nehráli nikdy! Netuším, co s nimi udělá publikum, tréma. Má to být ale pro všechny hlavně radost. To nevadí, že někdo zapomene text. Zatím nás to všechny baví. A snad tu radost ucítí i publikum a nebudou po nás házet rajčata.    

Jak vnímáte zasazení této hry do prostředí kostela? Vítají ochotníci tuto možnost?
Pašijové texty se zpočátku hrály (četly, vyprávěly) pouze v kostele. Zpracovávají rozmanitě utrpení a vzkříšení Ježíše Krista a to bylo vždy zásadní křesťanské téma. Až později se do textů vloudily komické scény a postavy a tyto texty byly vykázány před kostel. Vůjtkovy pašije patří k těm určeným pro venek. Text ale není vulgární ani nijak zesměšňující. Měli jsme štěstí, že se k hercům přidal pan farář z Husova sboru Oldřich Bezděčík, který hraje Piláta, a za to si ho nesmírně vážím. Jednak, že nás pustil s Vůjtkovým textem do kostela a druhak, že s námi přímo hraje.

Jak se pracuje v tak náročném obsazení?
Krásně. Je to momentálně jedna z mých největších radostí. Naše původní představa byla, že se obsazení poskládá ze štamgastů Boučkova statku. Ta představa se ale časem projevila jako mylná – ne každý, kdo je veselý po pátém pivu, by dokázal hrát nebo dokonce zpívat před lidmi. Mnoho lidí nám odřeklo právě proto, že se stydí a já to chápu.

Jak byste chtěla diváky nalákat?
Hrajeme pašije jednoho z aktuálně nejúspěšnějších českých autorů. Tomáš Vůjtek se svými texty dotýká velmi bolestných témat naší historie, ať už se jedná o komunismus nebo nacismus. Jeho hry v sobě skrývají spoustu hořkého humoru, musíte se smát, ale uvnitř vás mrazí. Všechny jeho texty nesou konkrétní sdělení schované v hávu sarkasmu a ironie. Tomáš ale má rád i lidové divadlo a  tak zpracoval vánoční téma a také Velikonoce – pašijovou hru „O nejslavnějším zmrtvýchvstání“po svém. Já osobně mám ráda folklor, lidové divadlo mne vždycky lákalo a jak vidím, nejsem v tom sama. Naše hra není jen něco „mrtvého“, co obnovujeme, nerekonstruujeme starý text. Nehrajeme jen o tom, že Ježíš vstal z mrtvých - to už všichni znají. Ten Vůjtkův text je taky a především o naději. O tom, že nás možná čeká něco hezkého i potom... kdo to ví? Tak se přijďte podívat na naše pašije, nejspíš to dobře dopadne – s tím Ježíšem i s námi ostatními.

Tomáš Vůjtek
O nejslavnějším zmrtvýchvstání

Režie: Zdeněk Lindner
Dramaturgie a produkce: Ivana Vondra Skokanová
Hudba: Michaela Pálka Plachká

pátek 30. března od 19 hodin
O nejslavnějším zmrtvýchvstání
Husitský sbor v Turnově

-RH