Marián Varga ze zdravotních důvodů nepřijede, zastoupí ho Jazz Q Martina Kratochvíla

Marián Varga letos bohužel na Neform Jazz Festu z vážných zdravotních důvodů nevystoupí. Jeho plnohodnotným záskokem bude v sobotu večer Martin Kratochvíl se svým Jazz Q.

Jazzovým fanouškům jistě věrně známý hudebník se proslavil propojováním jazzu a rocku a jako propagátor elektronické a syntezátorové hudby. S kapelou Jazz Q vydal jedenáct alb, na kterých spolupracoval s řadou různých interpretů, včetně Jany Koubkové a Jana Kratochvíla a s instrumentalisty jako jsou Jiří Stivín či Luboš Andršt. Od poloviny 80. let hraje akustickou hudbu a vytvořil duo s americkým kytaristou Tony Ackermanem, se kterým vystupuje dodnes. Roku 1989 založil Martin Kratochvíl vydavatelství Bonton, které se soustřeďuje na filmovou distribuci a produkci a jehož je Kratochvíl prezidentem.

Jazz Q Martina Kratochvíla má v dějinách hudby mimořádné postavení

Jazz Q založili Martin Kratochvíl a Jiří Stivín, ovlivněni free jazzem a jinými exkluzivními jazzovými proudy. Přestože skupina tehdy koncertovala po celé Evropě a dostalo se jí řady ocenění, žádnou desku nevydala. Období 1964 až 1970 tak zůstává téměř nezmapované. Jen částečnou představu o tehdejším repertoáru si lze tvořit podle alba Coniunctio (1970), společného díla Jazz Q a Blue Effectu. Fúze jazzu a rocku tady má spontánní a často vyloženě dobrodružnou podobu. Různorodost prezentovaných skladeb je však zároveň ukazatelem vnitřních rozporů ve skupině; po Stivínově odchodu v ní ideově i skladatelsky začal dominovat Martin Kratochvíl. Jazz Q si pak přes řadu personálních změn udržel zcela jasnou a vyrovnanou tvůrčí kontinuitu. V 70. a na začátku 80. let pak vyšlo sedm dlouhohrajících desek, které chválili nejen recenzenti, ale často slavili i komerční úspěch.

S příchodem britské zpěvačky Joan Dugganové a výměnou sólových kytaristů (Luboše Andršta nahradil František Francl) se zvuk posunul směrem k meditativnímu art rocku, což dokumentuje deska Symbiosis. V letech 1974 - 1975 tvořily podstatnou část repertoáru přejaté rockové a soulové skladby. Jazz Q tak svým způsobem dočasně nahrazoval nedostatek rocku na českých podiích. Od alba Elegie (nahráno 1976) je Jazz Q opět instrumentální skupinou hrající výhradně kompozice svého vedoucího, komplexně spojující zdánlivě vzdálené hudební jazyky. Zjednodušeně řečeno, Kratochvíl se inspiroval Leošem Janáčkem stejně jako Milesem Davisem, vedle křehkých, hloubavých melodií se neztrácela ani rocková dravost. Zatímco na Coniunctiu se jazz a rock halasně střetávaly, tady jde o tvorbu vnitřně zcela konzistentní.

Alba Hodokvas a Hvězdoň plynule pokračovaly v této vyrovnané a vytříbené linii. Zawinulovské rejstříky Kratochvílových syntezátorů sice postupem času mohly působit trochu fádně, to ale vynahrazovaly kompoziční kvality a přínos ostatních hudebníků, vždy velmi schopných instrumentalistů.