Básníci ticha očima dramaturga Karla Šírka
„Být otevření svobodnému umění – to je náš úkol.“
Básnici ticha letos již posedmé představí výkvět hudební alternativy na festivalu, který se těší stále většímu diváckému zájmu. Básníci ticha jsou zářijovou hudební tradicí, kterou dodnes navštívilo již půl druhé tisícovky fanoušků, jak ale vnímá festival jeho dramaturg Karel Šírek?
Když se v roce 2011 konali první Básníci, kteří vzdávali hold Mejlu Hlavsovi, byli tehdy označováni za experiment. Tušil jste, kam až se za pár let festival dostane? A můžete trochu popsat samotný vznik festivalu?
Hudební festival Básníci ticha se zrodil v hlavách Lukáše Hajna, Romana Mlejnka a té mojí. Chtěli jsme poděkovat Milanu Hlavsovi za všechno, co pro českou hudbu udělal. Když jsem přemýšlel o názvu, napadla mě píseň Pavla Zajíčka – Básníci ticha. Tak jsem ho oslovil a on nám název propůjčil. První rok se velmi povedl, diváci byli nadšení, muzikanti byli rádi, že na festivalu vystoupili. Ohlas byl i v médiích. A proč vlastně celí Básníci vznikli? Před dvaceti lety tu bylo hrozně moc klubů, hrálo se všude a to bylo krásné. O deset let později jich ale mnoho zaniklo a klubová, chcete-li nekomerční scéna byla pomalu vytěsňována na okraj. A tak je to teď na nás. Je to jako ve sportu - když chcete mít dobré sportovce, musíte se o ně starat, dávat jim možnosti. A vytvářet kapelám příležitosti si zahrát je pro takové instituce jako jsme my povinností. Měli bychom divákům neustále představovat co tady vzniká a ukazovat jim, že si kapely jejich pozornost zasluhují.
V roce 2012 se festival přetransformoval na WakeUp Festival, který měl probudit Turnov, dramaturgie se tedy trochu změnila. Tento formát však diváky moc nezaujal a tak se o rok později Básníci opět představili ve své původní podobě. Jak zpětně tento ročník vnímáte?
Když se chystal tento ročník, bývalý kolega přišel s tím, že ve stejný termín chce udělat Gymplfest (hudební festival Gymnázia Turnov). Chvilku jsme koketovali s tím, jak festivaly spojit, jestli udělat dvě scény atd. Nakonec jsem na myšlenku fúze přistoupil, ale celé se to potom nějak nepovedlo, lidí přišlo málo a naplnily se mé obavy. Víc k tomu dodávat je asi zbytečné. Na následující ročník Básníků jsem měl už od ledna domluvené Psí vojáky, takže jsem se hrozně těšil. Bohužel, v červnu Filip zemřel, takže se festival nakonec stal poctou Filipu Topolovi a opakovalo se vlastně to, co bylo na prvním ročníku. Potkali se diváci a muzikanti, festival měl výbornou atmosféru a znovu se to povedlo.
Oficiální třetí ročník se konal v roce 2014, na něm vystoupili i bratislavští Longital, které jsme mohli před Střelnicí vidět a slyšet poměrně nedávno. A konečně se dostáváme k jedné ze zásadních otázek – jak jsou vybírány účinkující kapely?
S výběrem je to složitější. Ne že by těch souborů bylo málo, naopak, v posledních letech je jich víc a víc a je prima sledovat, kolik nových kapel vzniká. Navíc spousta kapel dospěla a vydává svá vlastní alba. Jediný limit je šest kapel, které chceme každý rok představit. Vždy je to jedna místní kapela, která má nějakou souvislost s regionem, a zbylých pět doplňujeme podle možností. Kolikrát máme nějakou představu, ale stane se, že kapela z různých důvodů nemůže. Tak třeba už teď máme dvě kapely na příští rok, protože letos zkrátka nemohly. Nebojím se, že by souborů byl nedostatek, ani toho, že by se točily pořád dokola, naopak si myslím, že máme vystaráno tak na patnáct let. A věřím, že do té doby vzniknou desítky a desítky nových kapel, které si zaslouží hrát na festivalech.
Festival jako takový vznikl za působení Lukáše Hajna, po jeho odchodu se budoucnost Básníků musela spolehnout na současného jednatele Davida Peška. Jak přistoupil ke zdejší rodině hudební alternativy?
Když David Pešek v září roku 2013 nastoupil, řekl, že Básníci ticha jsou krásný projekt a že v něm chce pokračovat. Při přípravě dalšího ročníku jsem se Davidovi svěřil, že už dlouho sním o tom, udělat festival se slovenským vydavatelstvím Slnko Records. Nakonec jsme složili úžasný program, zpětně ale uznávám, že byla chyba, že jsme nepozvali ani jednu kapelu z Čech. Kapely byly skvělé, jedna jako druhá, ale stejným způsobem byly pro zdejší publikum neznámé. Pokud tady někdo o nějaké kapele slyšel, tak maximálně právě o Longital. Festival byl hudebně nádherný, ale návštěvnost byla malá. Trochu jsme se unáhlili.
Právě tehdy došlo ke změně místa konání, přesunutí z ohromného areálu letního kina přímo před KC Střelnice. Myslíte, že to festivalu prospělo?
Návštěvnost slabého ročníku a taky v té době vzniklá spolupráce s pořadateli festivalu Funkin´ Turnov nám vnukla nápad vše přesunout před Střelnici. Mně se to před Kulturním centrem líbí moc. Je tam parádní technické zabezpečení a catering na místě. Já to vnímám tak, že pokud někam ti hudebníci patří, tak tam. Možná se někdy přesunou na větší scénu, ale třeba už zde zůstaneme.
Letos snad poprvé dochází k zopakování kapely, Půlnoc se na Básníky ticha vrací po šesti letech.
Vlastně ne, první kapela, která vystoupila na Básních dvakrát, byli Fiction, kteří chtěli moc hrát, protože to byl projekt Milana Hlavsy a také proto, že jsou velkými fanoušky našeho festivalu. Vraceli se též Houpací koně, protože v roce 2013, kdy měli zahrát, došlo k nějakým technickým problémům a nakonec hrál sám Jirka. Takže se nám potom vrátili. Letos se tedy vrací Půlnoc, také projekt Milana Hlavsy, a pro mě je to velký svátek.
A jak se na Básníky koukáte dnes?
KC Turnov je dnes možná jedinou městskou kulturní organizací, která otevřeně podporuje alternativní scénu. A myslím, že je to trochu škoda, protože je povinností nás dramaturgů a kulturních pracovníků podporovat svobodné umění a otevírat mu dveře. Jsem rád, že souborů na festivalech vystupuje víc a víc, moc mě to těší. Být otevření svobodnému umění – to je náš úkol.
Básníci ticha 2017
sobota 2. září od 15 hodin
